Konečně jsem se rozhoupal něco napsat. A jelikož jsem člověk věčně zmatený, nezačnu jinak než od konce.
Toto vlákno, či narůstající článek obsahuje věci (pro mě) podivné, nepochopitelné, radostné i záviděníhodné. Zkrátka tak nějak vše co bych vypíchl, ať v dobrém či špatném, nebo něco typu „made my day“.
— (???) podivné-nepochopitelné —
Jako cizák vnímám některé věci zcela odlišně. To se projevuje zejména na věcech, které Japonci považují za roztomilé. Aktuálně číslo jedna je následující obal na krabici papírových kapesníčků. Japonci řeknou „kawaii“, já říkám zvrhlé.
Samozřejmě, že je to cool. Jen… však víte.
— (???) podivné-nepochopitelné —
To se takhle vydáte na „ramen“ (sytý vývar s nudlemi, zeleninou, masem a kdo ví čím – dle druhu) a odskočíte si na wécko. Nestačil jsem se divit, když kromě klasické hi-tech toalety na mě čekalo i velmi pohodlné křesílko. Jelikož to byla jediná toaleta, usoudil jsem, že se na něm „sedí fronta“, popř. po svém výkonu si zde mohu odpočinout… Ještě jedna zajímavost byla v místnosti před WC a to modla věnována nějakému zpěvákovi (což jsem však po návštěvě toalety nevyfotil, jelikož mě křeslo dost vykolejilo).
— (???) nepochopitelné —
Když se cizince zeptají co ho překvapilo nebo co mu v Japonsku chybí, zajisté zmíní odpadkové koše. Do Olympiády mají chlapci a děvčata co dělat.
Tu a tam se nějaká odpadkáč nachází v/před obchodem, jindy menší odpadkové koše u automatů na pití. Nicméně i tak myslím, že je to nedostatečné.
— (^^) úsměvné —
Všude kam člověk jde, kebab tam byl dříve. To by měl Okamura radost. Asi už dlouho nebyl v JP.
Stejně tak fotografie znázorňuje celodenní zaměstnání „držení cedule“. Pravda, na internetu jsem viděl předvádět různé akrobatické kousky s cedulí, v Japonsku však to jen zatím všichni nudně drželi či s ní chodili (nebo ještě lépe, mít ji pověšenou na krku či ramenech). Aneb až já budu velká, budu… chodící cedule.
(Ù_Ù) (???)
Naháněče do podniků nejrůznějších druhů máme samozřejmě i u nás, nicméně zde mě nejvíce podivily hlasy. Některé mladé dámy vyvolávají tónem o frekvenci ultrazvuku, zatímco někteří pánové by mohli hravě recitovat koány. Např. v takové Akihabaře je obojí takřka pravidlem.
Dále co se týká naháněců, pak nutno dodat, že nejvytrvalejší jsou ti, kteří lákají do „zábavných“ podniků. Pro nechápavé turisty mají i brožurku se slečnami.
(Ù_Ù)(!!!) made my day
Vetřelci na přechodu! Máte rádi Vetřelce (film)? Já ano. A co se stane, když si stojíte na přechodu, rozsvítí zelená a ze semaforu vychází stejný zvuk jako detektor pohybu ve filmu Vetřeleci?! Zpozorníte. 😀 Není to pravidlem, navíc některé přechody nevydávají žádný zvuk, ale několikrát jsem takto v Tokiu zpozorněl. Pokud ještě takový přechod potkám (až budu zas v Tokiu), tak to zkusím nahrát.
(???) nepochopitelné
Dobře. Jsme v Japonsku, auta jezdí vlevo, na chodníku se chodí asi taky vlevo, že?! Houby. Tu vlevo, tu vpravo, tu cyklista, hned zpět skočím vlevo, zas cyklista… nějak jsem to nepobral. (Byť jsou na chodnících vyznačené „pruhy“ pro pěší a pro cyklo, stejně to nedávám.)
Prostě anarchie na chodníku. Ve větších městech hrůza.
(skill)
Teď nebudu chválit jak dobří jsou cyklisti. To ne (navíc co chvíli ukazují v TV ty dramatické záběry, že někdo někomu najel na kole nohu… skoro jak TV Nova). Ale co se týká multi-tastingu, hravě zvládají rukou ďubat do telefonu po čas jízdy na kole.
(Ù_Ù) úsměvné až lítostné
Vysoké podpatky. No…prostě to nedávají a to nikomu nevadí. Často vidím tu utrápenou chůzi, vratké nohy či malé krůčky. A asi tři krát jsem byl svědkem epického rozplácnutí se.
(???)
Hanbaté materiály. Země podivných chutí, chapadel a kdo ví čeho… Svůj vytoužený časopis či mangu si můžete koupit nebo přečíst na každém rohu a přitom panuje přísná politika na dovoz či vývoz pornografie.
(lítostné)
Samozřejmě jsem nejel do Japonska abych jedl české jídlo… ba naopak, v 95% nejím nic jiné než japonskou kuchyni. Ale tu a tam si člověk chce něco uklohnit s chutí domova. Ten šok, když se podívám na ceny koření. (Samozřejmě, nepoužívají je tolik…).
(Ù_Ù) radostné
I přes tu vysokou cenu některého našeho koření, nic Vám neudělá radost tolik, jako když v nějakém obchodě najdete TO koření a víte, že si můžete uvařit Vaše oblíbené jídlo.
Majoránka… Jo, jo. Teď se budou dít divy.
P.S. Ty lahvičky a kořením jsou úplně žalostně malé.
(Ù_Ù) made my day
Cestu na nákup v deštivém dni, kdy si zapomenu deštník a je mi líto si kupovat nový, protože už mám dva (jen ne u sebe) mi zpříjemnila Karkulka. Jak milé ji najít zrovna na kanálu.
(Ù_Ù) zajímavé
I takový tunel může být pěkně ozdoben. Viz tunel, Utsunomiya, nedaleko Hachimanyama parku.
(lítostné až zlostné)
Tarify – telefon.
Jakožto cizák se zmohu akorát na datový tarif, jelikož ze zákona nemůžu mít tel. číslo. Teda aspoň to někde psali… No dobře, stejně chci jen internet. Jenže jaká bída to je s datovými tarify, resp. předplacenými kartami. Ty základní jsou všechny stejné a dosti se na cizincích rýžuje (jako protiargument dostanete, že máte různé zákaznické linky a podporu v AJ). Zajímavější to začne být když se hledají klasické předpl. dat. karty pro Japonce… Teda předpokládám, že je nepoužívají a jsou upsáni na ony „super výhodné“ tarify za 10 000 yenů měsíčně. (Na druhou stranu, teď si stěžuju, ale do nedávna jsme měli také neomezené tarify za pěkně drahé peníze a ve srovnání s Evropou máme ještě co dohánět…)
Co se týká mého datového tarifu, brzy zkusím někoho jiného (našel jsem si 5gb předpl. kartu). Aktuálně mám recharge 1GB/1900(cosi) yenů a to mi pije krev. Ještě komičtější je, když si kliknete „co se vlastně s 1GB dá dělat“, tak na vás vyskočí kolik stovek minut můžete koukat na youtube, kolik tisíců stránek můžete shlédnout, kolik fotek odeslat, atd… (To se musím smát, odkud ty čísla vzali?!!). Na telefonu sleduji každý den jak to ubývá a to vlastně už se ani neopovažuji připojení sdílet s noťasem… Na tom jsem už vyhořel. A vlastně když to vezmu, tak na telefonu skoro nic moc nedělám.
Stejně tak vtipné jsou offline navigace pro Japonsko, teda spíše jejich absence (nebo neumím něco kvalitního najít?). Ale o tom snad jindy.
Nu což, postěžoval jsem si, udělám si větší průzkum trhu. (Rovněž vítám jakékoliv doporučení výhodné dat. SIMky).
(Ù_Ù) made my day
Star Wars se blíží! Hurá!
Jaké překvapení narazit na Star Wars laděné slovníky. Japonské knihkupectví se dobře připravilo. Kromě dvou menších AJ-JP, JP-AJ slovníků se stylizovanou vazbou, lze zakoupit i AJ-JP slovník s frázemi ze Star Wars. Nakoukl jsem dovnitř, a je jasné, že ačkoliv se s většinou anglicky nedomluvíte, budete alespoň moci vést debaty o „síle“, „Hvězdě smrti“, „vznášedlech“ a vlastně o všem ze SW, co najdou v Padawan či Jedi Knigh verzi.
/ Přiznám se, že mě to nenechalo chladným a stále zvažuji, zda-li něco nepořídím.
A moudro mistra Yody závěrem:
「やる」か「やらぬ」かじゃ。「やってみる」などない。
Do. Or do not. There is not try.
(Ù_Ù) záviděníhodné
Japonské toalety.
Ne, ne. Nemluvím o vyhřívaném prkýnku. Ani o tom, že Vám wécko opláchne prcku na požádání. Ani o hudbě při výkonu, nebo o tom, že máte k dispozici ovládací panel, za který by se nestyděl ani kapitán Kirk. To vše je dosti známé. Nejvíce mě unáší celý splachovací systém. Záchod si poradí se sebevětší náloží i o váze novorozence a jakoukoliv konzistencí. Opravdu úctyhodné. Obsah mísy vyletí někam do vesmíru a po té se záchod naplní novou vodou. Rovněž zajímavé je horní napouštění nádrže na vodu. Úžasné. 😀
Časem přiložím fotku.
(???) podivné
Špagety.
Špagety mohou být levná strava a lze je připravit na 100 způsobů (byť já je vařím takřka stále na ten jeden a ten samý). Stačí si zajít do obchodu, koupit špagety, něco k tomu připlácnout a je to. Za pár korun, plný žaludek. Jenže kupte si špagety, když nevíte jakou tloušťku vlastně celou dobu doma jíte?!
Jelikož, jsem už ostřílený pastafarián, logicky jsem šáhl po největší dostupné tloušťce, tedy 1.6mm. Tvářil jsem, že mě nic jen tak nerozhodí. Spokojeně jsem si uvařil boloňské špagety – co budu povídat výsostná žranice.
Jenže ejhle! Kráčím si znovu na nákup špaget, nyní do jiného marketu a spadne mi čelist. Ok, nemám problém s tím, když vidím 1.7mm či 1.8mm. Jasně, proč ne. Ale 2.1mm a 2.2mm? To už by rozhodilo i Marka Ebena.
(Poprosím, vezměte si někdo doma šupleru a změřte naše běžné špagety)
(Ù_Ù) záviděníhodné
Kotatsu
O kotatsu jsem slyšel báje již dříve. Jenže to jsem to neokusil na vlastní kůži. Mistrovské dílo kloubící eleganci, užitečnost a komfort!
Kotatsu je nízký stoleček s vyhříváním na jeho spodní straně. Přes něj je přehozená kapna či něco silně dekoidního. Úplně nahoře je deska, která kapnu zatíží a slouží jako odkládací prostor, tedy plní stolečkoidní funkci stolečku. Jasné, ne?
(Ù_Ù) made my day
Můj nový deštník
Člověk se musí radost z maličkostí. Když jsem viděl ty průhledné vinilové deštníky, hned jsem si vzpomněl na scénu z Resident Evil a onen zombie masakr na přechodu v Shibuyi. To byl signál, že jeden takový musím mít.
P.S. Fotka dost klame. Vypadá to, jako bych nespal 3 dny a přibral 30kg – obojí je daleko od pravdy.
(Ù_Ù) made my day
Red Dwarf DVD box
Kdyby ten box nestál 20 000 yenů, tak si to vezu domů. Jsem vážně zvědav na japonský dabing. Snad to někde „najdu“.
